Co ještě nevíte o smíchu…

Věděli jste například o tom, že se smějeme ještě před narozením?

Ano, je to tak. S použitím ultrazvukové technologie dnes není problém zjistit, že už dítě v děloze se usmívá. Když se pak narodí, usmívá se často bez příčiny dále, zejména ve spánku. Zdálo by se tedy, že smích je jednou z nejpřirozenějších lidských emocí.

Nasvědčuje tomu i studie Paula Ekmana, světově uznávaného odborníka ne neverbální komunikaci a emoce. Ten se jeden čas zabýval výzkumem jednoho absolutně odříznutého kmene na Nové Guineji. Jeho příslušnici nikdy neslyšeli o západní civilizaci, žili na úrovni doby kamenné a mezi jejich obyčeje patřil i kanibalismus, jak už to tak v podobných případech bývá. A ejhle – i oni se smáli (či spíše usmívali) stejným situacím, které by přišly směšné i nám.

Víme již, že s lety poněkud ztrácíme schopnost se smát a klesá frekvence úsměvu na den. Oproti dětem, které se směji třeba čtyřsetkrát za den, je těch chvil, kdy se opravdu poctivě zasmějeme, asi dvacet. Liší se to člověk od člověka. Děti se smějí spontánně, my starší tuto spontánnost musíme nahradit. Proto vznikají například kluby smíchu, proto se učíme, jak se smát. Jak vidno, vrozené předpoklady k tomu máme.