Ano, i na toto téma již byl proveden výzkum, konkrétně na britské univerzitě v Hertfordshire. Odborníci z oboru psychologie zde podrobili zkoumání chápání humoru u různých národů. Metoda byla velice jednoduchá – výběr anekdot a hlasování o jejich kvalitě na internetu.

Někteří současní (či bývalí) členové Commonwealthu si zakládají na vtipech, ve kterých jsou použity hříčky se slovy. Pokud znáte legendární drobné malůvky Michala Hrdého, pak vězte, že právě on by v Anglii měl šanci uspět (za předpokladu, že by jeho slovní hříčky byly přeložitelné, což je ovšem největší úskalí u podobného druhu humoru).

Američané si oproti tomu libují v anekdotách, při nichž někdo působí hloupě (i jejich ekvivalenty nalezneme v českém humoru). Francouzi či Dánové prý preferují absurdní humor (ano, i ten známe).

Co pak spojovalo jednotlivé národy, byl „kanadský“ humor, případně „černý“. A samozřejmě vtipy o policistech…

O České republice se výzkum nezmiňuje, z výše uvedeného je ale zřejmé, že se jedná o jakýsi mix, hodně závislý na povahových rysech každého jedince – někdo ocení vytříbený vtip s jemným humorem, složitý k pochopení, pro jiného je přijatelnější jasně čitelná, byť vousatá anekdota. Často je možné slyšet, že Češi jsou národem ufňukaným, neustále si stěžujícím. Na druhou stranu ale oplýváme talentem dělat si legraci absolutně ze všeho a nebrat věci vážně. Tak snad to s námi ve vztahu k humoru nebude až tak špatné – a kdo ví, třeba se jednou také staneme součástí nějakého nového výzkumu v oblasti humoru a smíchu.

Nemáme teď na mysli smích na nevhodných místech a v nevhodných momentech. Je pochopitelné, že ve smuteční síni asi s myšlenkou na terapii smíchem nepochodíte (i když to samozřejmě jde, důkazem budiž dnes již legendární pohřeb Grahama Chapmana, zesnulého člena Monty Pythonů). V našem případě je řeč o občanu německého Dattelnu, který se dle rad smíchologických terapeutů chodil dosyta vyřehtat do lesa.

To se ovšem nelíbilo místním běžcům, kteří v tomtéž lese trénovali svou kondici. Čtyřiapadesátiletého účetního udali k soudu a tomu teď hrozí až půl roku vězení, případně v přepočtu 150 tisíc korun pokuty.

Smíška se zastala německé expertka na gelototerapii a zakladatelka Akademie smíchu Susann Maier. Ta prohlásila, že nebohý muž dělal jen to, co Akademie radí všem, aby byl jejich život pestřejší a zdravější.

Není to přitom poprvé, co se Koše (charitativní projekt Skupiny B. Braun a Úsměvu pro život) na půdě této kliniky objevují. Již v loňském zde pacienti získali téměř 300 košů, jejichž obsahem jsou humorné povídky Z. Svěráka či dvojice Šimek – Grossman, pohádky, zábavná DVD a spousta dalších smích povzbuzujících propriet.

„Se zdravotními klauny již máme v naší nemocnici dlouhodobé zkušenosti, je to pro nás i pro pacienty příjemné a pozitivní. Projekt je mezi lidmi oblíbený a zvláště těm dlouhodobě nemocným zlepší alespoň trochu náladu. A jak dobře víme – smích léčí,“ kvituje celý projekt s povděkem vrchní sestra kliniky Zdeňka Dlouhá.

S ní souhlasí i ředitelka VFN Dana Jurásková: „Pacienti v průběhu nemoci potřebují vnést trochu pozitivních myšlenek a humoru do života. Je potřeba jim pomoci v boji s onemocněním a dodat jim síly k překonání všech obtíží. Proto podobné projekty vítáme.“

Nejšťastnější jsou z projektu pochopitelně pacienti. „Za poslední dva roky jsem v nemocnici strávil sedm měsíců a každý den se člověku zdá delší. Jakékoliv rozptýlení má kladný vliv na naši náladu a pomáhá nám udržet se v dobrém psychickém stavu. Za sebe mohu říct, mne rozdávání košů příjemně překvapilo a pobavilo,“ uvedl jeden z pacientů Oldřich Novák.

„Hlavním smyslem rozdávání Košů plných humoru v nemocnicích, je pomáhat pacientům překonávat fyzicky i psychicky náročné období hospitalizace, osamělost, stres a obavy z jejich další budoucnosti. Koše plné humoru jsou součástí naší dlouhodobé strategie v oblasti společenské odpovědnosti, spolupráce se Zdravotním klaunem, jako nositelem dobré nálady, je unikátní ve svém individuálním přístupu k pacientům,“ říká Martin Kuncek, jednatel Skupiny B. Braun a hlavní tvůrce projektu Úsměv pro život.

K tomuto objevu napomohl vědcům ultrazvuk. Na durhamské univerzitě se konkrétně jednalo o ultrazvukové videonahrávky, které postupně objevovaly pohyby obličejů ještě nenarozených dětí.

Ty začínají ve druhém trimestru a všechno je pro smích „připraveno“ někdy ve 30. týdnu těhotenství. Využit byl i systém pro rozpoznávání emocí v lidské tváří (FACS), jehož autorem je nám dobře známý psycholog Paul Ekman. Měsíc před porodem je dle nich už smích (a také ovšem pláč) jasně rozpoznatelný.

Vědci ještě upřesnili, že tyto spontánní emoce nemohl vyvolat ultrazvuk, kterého si děti nejspíše vůbec nebyly vědomy.

Akce, u jejíhož zrodu stálo Východočeské divadlo v roce 2001, znamenala ve své době přelomovou novinku, inspirovanou v zahraničí, kde se podobné akce konaly již dříve. Posláním festivalu je zmapovat to nejlepší z tuzemské i světové „humorné“ produkce. Hledáte- li stále zdroje smíchu a veselí, může pro vás tato akce být velmi inspirativní.

Letošní ročník startuje 27. února, vyvrcholí 5. března tzv. Galavečerem smíchu. Během něj budou vyhlášeni vítězové různých soutěží, například Komedie roku.

Kromě Festivalu smíchu se u nás pozvolna začíná dařit například i různým turnajům, jako je například Mistrovství ČR ve smíchu, o kterém jsme již informaci přinesli. Je nejvýš pravděpodobné, že letos na jaře nás čeká již druhý ročník. Můžeme tedy říci, že i v České republice se probouzí k životu projekty, které si kladou za cíl zvýšit „smíchovou“ osvětu mezi lidmi. A to je jistě dobře.

Canisterapie je učený název pro léčbu pomocí psů. Variant je několik, základní myšlenka je ale stejná – vycvičený pes pomůže člověku zlepšit náladu, přivede jej na jiné myšlenky a to vše ve výsledku vede ke zlepšení stavu daného člověka.

Kořeny této zvláštní léčby je možno hledat v padesátých letech minulého století. K nám přešla pochopitelně až po listopadové revoluci, byť psi byli „soukromě“ využíváni již dříve. Většina z nás si asi vybaví, že pomocí psů (či koček) se někdy až neuvěřitelně jednoduše dostali do mnohem lepší nálady. Věrné zvíře často nasadí výraz, který by opravdu bylo možné označit slovem „úsměv“.

A v podstatě v tom právě canisterapie spočívá. Kontakt se živými zvířaty je používán zejména u starších a dlouhodobě nemocných pacientů a výsledky jsou až překvapivě pozitivní. S úspěchem se ovšem používá například i u léčby mentálních postižení, a svým způsobem lze za součást canisterapie považovat například i vodicí psy. Perličkou pak budiž fakt, že psa je možno použít i při léčbě logopedických problémů!

Pokud tedy hledáte stále nové způsoby, jak si zlepšit zdraví, může být některý z druhů canisterapie správnou volbou (nesmíte být ovšem alergik).

Kolem nového roku se rojí mnoho názorů, ale většinou slyšíme, jak je třeba se připravit na celou řadu problémů. Od prohloubení ekonomické krize až po konec světa (což může souviset). Je pochopitelné, že pokud si budeme dělat starosti předem, moc nám to nepomůže, co se zdraví týče.

Co s tím? Pozitivní myšlení je hezká a důležitá věc, ale sebevětší optimista někdy tváří v tvář moderní době zesiná a ztrácí elán. S tím nejspíše nic neuděláme. Ale zkusme se dle osvědčených receptů alespoň jednou denně poctivě zasmát, a zjistíme, že i ten těžký a hektický rok 2012 půjde přežít. Ba co víc, může se stát Rokem úsměvu! Smích, podávaný po malých dávkách, neškodí v jakémkoliv množství, můžeme upravit výrok klasika.

Přejeme všem co nejpohodověji prožitý nový rok. Nemocní nechť se vyléčí, zdraví nechť zůstanou zdravými. S úsměvem se dá zvládnout takřka vše, na to nezapomínejte po každý další den!

Spousta z nás se do poslední chvíle honí za dalšími dárky, další chutnou krmí, láme rukama nad tím, co nestihla a i Štědrý den stráví z větší části v pohybu a lamentováním, že něco ještě není hotové. To samozřejmě ve výsledku naprosto ovlivňuje náladu, kterou po tento významný den máme.

Přitom je to zbytečné. Stačilo by jen uvědomit si, o co by vlastně během svátků mělo jít. Zamyslet se nad tím, jak žijeme, kde žijeme, a uvědomit si, že většina obyvatel planety je na tom hůře, nemá ani základní potřeby, natož dárky, stromeček a kapra. A že i v naší zemi je spousta těch, pro které jsou Vánoce jen dalším z řady dní, například dlouhodobě nemocní, staří lidé, kteří na světě již nikoho nemají, a podobně.

V tu chvíli by nám mělo dojít, že materiální dostatek je sice hezká věc, ale není věcí nejdůležitější. Že pohodu a klidný úsměv na tváři můžeme vykouzlit i bez hromady dárků a kopce jídla.

Věnujme během letošních Vánočních svátků myšlenku i těm, kteří je z různých důvodů nemohou užít tak, jak by chtěli. Myšlenku a úsměv. Oboje má sílu a alespoň symbolicky může pomoci…

Deset košů dostali pacienti přímo, zbylých šedesát bylo předáno zdravotníkům, kteří zajistí jejich další distribuci podle potřeby během nejbližšího období. A jak předání dopadlo? Smáli se nakonec všichni – klauni, pacienti i ošetřující personál!

„Takto vřelé přijetí dárků jsme ani nečekali,“ svěřuje se MUDr. Martin Kuncek, člen vedení Skupiny B. Braun, která prostřednictvím Úsměvu pro život financuje projekt Koš plný humoru i na Slovensku. „Vidíme ale, že nás společný projekt s občanským sdružením Červený nos Clowndoctors má i v dnešní náročné době smysl.“

Staniční sestra Chirurgické kliniky Mária Dumančičová k tomu spokojeně dodává: „O projektu Koš plný humoru jsme samozřejmě něco slyšeli, ale dnes jsme viděli Zdravotní klauny poprvé v akci a přiznám se, že mi v první moment do očí tekly slzy radosti, že i pro naše pacienty je možné udělat něco víc než je standardní lékařská terapie. Jedna z pacientek se mi svěřila, že původně v něco podobného ani nevěřila, ale ještě dlouho po odchodu klaunů se musela smát. Všem patří obrovské díky.“

„Košů plných humoru jsme v Česku rozdali přes 1200, úterní předávání bylo první svého druhu, které jsme uskutečnili na Slovensku. Jsme rádi, že ohlasy pacientů i personálu jsou pozitivní a věříme, že se projekt stane stejně oblíbený jako v Česku,“ doufá MUDr. Martin Kuncek, člen Skupiny B. Braun, která má celý projekt na starosti.

Začátkem prosince navštívili zdravotní klauni ze sdružení Červený Nos dospělé pacienty na Klinice pneumologie a ftizeologie – Oddělení klinické onkologie Univerzitní nemocnice Bratislava (Nemocnice Ružinov). Zde rozdali řadu Košů plných humoru, v nichž pacienti nalezli spoustu věcí pro zvednutí nálady.

O tom, že spokojen byl i personál nemocnice, vypovídá osoba z nejpovolanějších – vedoucí sestra onkologického oddělení Univerzitní nemocnice Bratislava Helena Szászová: „Byla to první návštěva klaunů u nás a přinesla všem pacientům spoustu humoru a smíchu, tím pádem to znamenalo i radost pro ošetřující personál. Těšíme se proto na další návštěvy.“