Humor napříč národnostmi

Národnostní klišé jsou předmětem mnoha vtípků – anglický humor je suchý, německý není vtipný a tak dále. Jaká jsou ovšem fakta?

Ano, i na toto téma již byl proveden výzkum, konkrétně na britské univerzitě v Hertfordshire. Odborníci z oboru psychologie zde podrobili zkoumání chápání humoru u různých národů. Metoda byla velice jednoduchá – výběr anekdot a hlasování o jejich kvalitě na internetu.

Někteří současní (či bývalí) členové Commonwealthu si zakládají na vtipech, ve kterých jsou použity hříčky se slovy. Pokud znáte legendární drobné malůvky Michala Hrdého, pak vězte, že právě on by v Anglii měl šanci uspět (za předpokladu, že by jeho slovní hříčky byly přeložitelné, což je ovšem největší úskalí u podobného druhu humoru).

Američané si oproti tomu libují v anekdotách, při nichž někdo působí hloupě (i jejich ekvivalenty nalezneme v českém humoru). Francouzi či Dánové prý preferují absurdní humor (ano, i ten známe).

Co pak spojovalo jednotlivé národy, byl „kanadský“ humor, případně „černý“. A samozřejmě vtipy o policistech…

O České republice se výzkum nezmiňuje, z výše uvedeného je ale zřejmé, že se jedná o jakýsi mix, hodně závislý na povahových rysech každého jedince – někdo ocení vytříbený vtip s jemným humorem, složitý k pochopení, pro jiného je přijatelnější jasně čitelná, byť vousatá anekdota. Často je možné slyšet, že Češi jsou národem ufňukaným, neustále si stěžujícím. Na druhou stranu ale oplýváme talentem dělat si legraci absolutně ze všeho a nebrat věci vážně. Tak snad to s námi ve vztahu k humoru nebude až tak špatné – a kdo ví, třeba se jednou také staneme součástí nějakého nového výzkumu v oblasti humoru a smíchu.