Jak fungují indické kluby smíchu?

O tom, že v roce 1995 založil indický mudřec Madan Kataria první „klub smíchu“, jsme si už povídali. V dnešní exkurzi se krátce podíváme na to, jak to v takovém indickém klubu smíchu vlastně vypadá. V mnoha směrech jsou totiž zdejší instituce humoru výjimečné.

V dávných časech klubu si účastníci v kruhu vyprávěli anekdoty a pak se čtvrthodinku řehtali. Nic neobvyklého. Po čase ale zjistili, že tento způsob má jednu vadu – počet anekdot je přeci jen omezený, navíc jejich kvalita postupně slábla. Nebyl to však nijak velký problém – Indové se prostě naučili tzv. řízený smích.

Jak to vypadá v praxi? Účastníci si stoupnou do kruhu, vedoucí klubu uprostřed. Na začátek samozřejmě přichází nutná „rozcvička“. V tomto případě cvičení podobné józe – protahování, rozdýchání.

Posléze začnou klubisté opakovat slabiky ho, ho, ha, ha. Tempo se zrychluje, vedoucí může napomáhat tleskáním. Smích se stává spontánním, umocnňuje jej pohled na řehtající se kolegy. Proto je důležité mít otevřené oči.

Další fází je smích na signál vedoucího. Po několika dnech už mohou zkušenější účastníci přikročit ke komplikovanějším metodám. O některých si ještě budeme vyprávět. Vše zakončí postupný smích – všichni se začnou usmívat, pak pochechtávat a vše vyvrcholí – jak také jinak – hlasitým, hurónským smíchem.

Rozveselený klub se na závěr rozloučí tradičním rituálem. Vedoucí postupně zvolá: „Jsme nejšťastnější?“, odpovědí je souhlasné: „Anóó“. Pak přichází zvolání: „Jsme nejzdravější?“ a „Jsme členy Klubu smíchu?“, reakce jsou i v tomto případě kladné. Uznejte sami, že po takové schůzi se prostě jinak než dobře cítit nemůžete.